Jdi na obsah Jdi na menu
 


AN: Přiznávám se...další update traval tak dlouho, protože jsem nebyla moc spokojená s tím jak jsem tu povídku kdysi napsala. Mám problém vymýšlet příběh, když už znám nové skutečnosti...v tomhle případě konec mangy. Ta povídka zůstane v zásadě stejná, jen jsem ji přesunula za epilog mangy. V prvních dvou kapitolách nedošlo téměř k žádné změně, jen jsem musela vypustit Naraku a Sango. Dodělat třetí kapitolu bylo o něco horší, tak proto ten odklad. Krom toho tahle povídka byla původně zcela Inu/Kag a Sess/Rin, ale jak se mé preference za ty roky měnily, tak jsem s tím nebyla tak úplně spokojená, takže jsem se rozhodla tam přidat druhý díl Fields of Gold II. kde bude M/M (kluk/kluk) a Mpreg (těhotenství u samčího pohlaví) a samozřejmě tam bude spousta varování. Dvojka bude nepřímo na jedničku navazovat a stejně tak trojka.

 

 3.kapitola - Prosba

 

Kagome?“ Ozvalo se najednou tiché zavolání. Inuyasha pustil Kagome ze svého objetí a otočil se na malého liščího démona. Shippovy oči narostly dvakrát takových rozměrů, když Inuyashu uviděl. „Inu…Inuyasho? Jsi to ty?“

 

„A kdo jiný by to asi tak byl? Co myslíš Shippo?“ Ušklíbl se Inuyasha. „Hej Miroku! Už můžeš přestat předstírat, že spíš!“ Tmavovlasý minch se pomalu protáhl a ještě pomaleji zvedl hlavu, aby na Inuyashu upřel nechápavý, nevinný výraz. Výraz, který mu Inuyasha nevěřil ani omylem.

 

Pak se Miroku na Inuyashu před sebou zadíval hloubavým, zoumavým pohledem a po chvíli řekl: „Hmm, no vážně, souhlasím s Laydy Kagome, opravdu vypadáš dobře.“

 

V tu chvíli Kagome zrudla jako rajské jablíčko a Miroku dostal Inuyashovou rukou po hlavě.

 

„To máš za tu netaktnost! Co máš co poslouchat cizí rozhovory. Být tu tvá žena, tak jsi dostal po hlavě Hiraikotsu a ne mojí rukou, mnichu!“ Dodal, když svou ruku zase stahoval zpátky.

 

Po chvíli se Kagome do zorného pole zase dostal Shippo, tentokrát s tak smutným výrazem a velkýma uslzenýma očima, že si Kagome vzpoměla na Kocoura ze Shreka. Kdo by řekl, že je Shippo už o víc jak tři roky starší než když se tenkrát vrátila do své éry. A to má za sebou ještě několik stupňů výcviku pro liščí démony.

 

„Copak se děje, Shippo?“ Vzala malého démona opatrně do náručí. Shippo se jí okamžitě schoulil v klíně do klubíčka.

 

„Co bude se mnou?“ Zeptal se tiše.

 

„Co bude s tebou?“ Nechápala Kagome.

 

„Když se s Inuyashou vezmete…“ Tak takhle to je, došlo to Kagome. Shippo se bojí, že už ho nebudou chtít. Věděla, co mu na to říct, ale kupodivu ji přerušil Inuyasha. Přisedl si k nim na bobek a pocuchal Shippovi vlasy.

 

„A kdo říkal, že se něco změní?“ Zepatal se.

 

Shippo ho jen sledoval. „Já myslel, že když se vezmete, tak budete chtít svoje štěňata.“ Dodal po chvilce sklíčeně.

 

„A ty sis snad myslel, že když budeme mít svoje štěňata, tak už tebe nebudeme chtít?“ Změřil si ho stříbrovlasý youkai zlatavým pohledem.

 

Shippo přikývl.

 

„Shippo…“ Povzdechl si Inuyasha rezignovaně a nohy složil pod sebe do svého obvyklého tureckého sedu. „…až budeme mít další štěňata, bude tvojí povinností, coby staršího bratra, dávat na ně pozor, učit je…“ Pak se k Shippovi naklonil a do ucha mu zašeptal. „a budete vyvádět lumpárny a pokud už na lumpárny budeš moc dospělej, tak je budou vyvádět tví mladší sourozenci tobě.“

 

Shippovi oči se rozzářily, když si představoval všechno, co mu jeho adoptivní otec svými slovy právě vykreslil v živých barvách.

 

Kagome skoro nemohla uvěřit svým uším. Ale ona věděla, co zapříčinilo tuhle změnu v Inuyashově chování. Celý život chtěl strašně moc někam patřit, ale nebyl ani démon ani člověk. Věděl, že byl obojí a svým způsobem mu to dodávalo sílu dál bojovat, ale dvě stě let je dvě stě let a Inuyasha už byl unavený… unavený, protože když se nesnažil někam patřit, byl sám…obě tyto věci byly únavné. Teď poprvé ve svém životě má pocit, že někam patří, že už nikomu nemusí nic dokazovat…ani sám sobě. A co se Shippa týče…Inuyasha se přes noc nestal pouze plnohodnotným démonoem, ale také pyšným otcem a konečně neměl strach to přiznat. Konečně sám sobě dovoluje myslet na budoucnost…na rodinu a nebude se bát, že on sám svou rodinu zničí, kdyby se jednou neovládl. Proti Inuyshovi, který má před sebou vidinu budoucnosti, nemá žádný nepřítel nejmenší šanci, protože Inuyasha pro vítězství udělá cokoli.

 

Ani nevěděla, jakou pravdu měla a Inuyasha, jakoby jí četl myšlenky, k ní náhle zvedl oči. „Kagome…než se pustíme do pronásledování dalšího démona, musím se naučit znát se…znát své schopnosti…“

 

„Jak?“ Zeptala se.

 

„Sesshoumaru…“ Odpověděl jí Inuyasha prostě.

 

„Přemýšlel jsi o tom celou noc, že?“ Usmála se na něj.

 

„Jo…“ Povzdechl si. „On je jediný, kdo mi může pomoct. Musím to zkusit.“ Podíval se nahoru na oblohu probleskující mezi korunami stromů. „Vím, že není daleko. Cítim jeho démonickou auru. Krom toho bude mít s sebou Rin, přeci ji chtěl na pár dní někam vzít, ne?“ Kagome přikývla.

 

„Máme jít s tebou, nebo tu máme počkat?“ Zeptala se. Inuyasha bude pravděpodobně chtít mluvit se svým bratrem o samotě. Mohlo by to pomoct jejich vztahu, když s sebou nebude mít lidi a Sesshoumaru ho možná vyslechne. Nebyla si jistá jak moc se jejich vztah změnil za ty tři roky, které tu nebyla. Bylo jasné, že Sesshoumaru se změnil, ale proč ho provokovat?

 

„Vlastně, jestli to nevadí, raději bych šel sám.“ Podíval se na ni Inuyasha nervózně, nevěděl jak bude Kagome na jeho žádost reagovat, ale nebyl si jistý jestli by s ním Sesshomaru vůbec mluvil, kdyby s sebou přivedl ostatní. Přece jen inu-youkai mají dlouhou paměť a není to zase tak dávno, co Kagome zavolala na jeho bratra ‚Onii-san‘. Na ten napůl překvapený napůl rozčilený výraz v Sesshoumarově tváři asi jen tak nezapomene. Pravda je, že jestli někdo dokáže jeho bratra naštvat ještě víc než on, tak je to Kagome.

 

„Myslím, že to tak bude lepší.“ Usmála se na něj a Inuyasha si oddechnul. „Přece jen myslím, že mi ještě neodpustil tu narážku na švagra.“ Na to se Inuyasha uchechtnul. „Jen mi slib, že budeš opatrný. Víš jak umí být náladový.“

 

„Budu.“ Jakoby ji chtěl ujistit, stiskl jí ruku. Pak vstal a neuvěřitelnou rychlostí vyběhl z tábora. Instinktivně věděl kam jít. Věděl, kde je jeho Alpha. Nebyl si jistý, proč to tak najednou začal cítit…Sesshoumaru jako svého nadřízeného ve smečce. Pravděpodobně to byla jedna z věcí, které s sebou přinesla přeměna. Tušil, že když se podřídí svému staršímu bratrovi a bude ho respektovat jako vůdece smečky, pravděpodobně s ním bude snazší jednání, ale pokud ho Sesshomaru odmítne a dál s ním nebude chtít mít nic společného, bude ho to podstatně víc bolet.

 

Pro tuhle chvíli se na to pokusil nemyslet, to může řešit až to nastane. Cesta mu neuvěřitelnou rychlostí ubíhala pod nohama. Nikdy si nemyslel, že by mohl být ještě rychlejší, než když byl hanyou…jak moc se mýlil. Pokud by míjel lidského kolemjdoucího, nejspíš by ho jen zaujal ten nadálý poryv větru mezi hustým porostem lesa. Ani nezvedal z cesty prach jako Kouga. Věděl, že teď je podstatně rychlejší i kdyby měl Kouga pořád svoje střípky.

 

Zhruba po hodině poprvé ucítil ve vzduchu svého staršího bratra. Byla to už jen otázka několika málo minut. Raději přešel do kroku, aby dal Sesshoumaru čas se připravit a neměl pocit, že jeho smečku někdo ohrožuje. Po pár minutách došel na malou louku na jejímž druhém konci pod stromy stál majestátně jeho starší bratr a za ním se krčili Rin a Jaken. I když Sesshoumaru vypadal klidně a netečně jako vždy, Inuyasha věděl, že je připravený zaútočit jakmile by naznal, že hrozí nebezpečí. I to byl důvod, proč se Inuyasha rozhodl přijít na louku ze strany odkud foukal vítr, tak, aby ho Sesshoumaru mohl okamžitě cítit a dal mu tak najevo, že nemá v úmyslu je napadnout, když se nesnaží skrývat.

 

Ve chvíli, kdy vítr donesl ke stříbrovlasému youkai Inuyashův pach, mohl mladší z bratrů i na tu dálku vidět, jak se staršímu rozšiřili zorničky překvapením. Sesshoumaru bezpochyby cítil jeho nyní už čistě démonickou auru, ale tohle bylo poprvé, kdy ucítil také jeho pach, podle něhož mohl skoro bezpochyby poznat svého mladšího bratra. Stále voněl po jehličnatém lese a vodě.

 

„Bratříčku?“ Promluvil nakonec Sesshoumaru beze stopy vzrušení v hlase. Na to se Inuyasha zhluboka nadechl a pomalu se vydal směrem ke čtyřčlenné smečce. Šel pomalu s hlavou skloněnou, aby už od začátku bylo jasné, že nepřišel, aby změřil síly. To on je ten, co se podřizuje.

 

Zastavil se pár metrů před Sesshoumaru a tiše vyčkával. Rin si evidentně oddechla, když její Lord ohlásil svého mladšího bratra, jen jí bylo pořádně divné, proč najednou vypadá jinak.

 

„Čemu vděčím, za tvou návštěvu, Inuyasho?“

 

Inuyasha pomalu zvedl pohled ze země a podíval se svému staršímu bratrovi do tváře. Nevypadal rozzlobeně ani nadšeně. Byl to jeden z jeho typických nezaujatých pohledů.

 

„Přišel jsem tě o něco požádat.“ Sklonil zase pokorně hlavu.

 

V tu chvíli Jakenovi málem vypadla čelist a Sesshoumaru na okamžik také ztratil svou kamennou tvář a podiveně nadzvedl obočí.

 

„A to?“ Dal Inuyashovi najevo, že poslouchá.

 

„Kagome mě dnes v noci změnila na plnohodnotného démona a já zatím neovládám své schopnosti.“

 

Zprvu si Sesshoumaru myslel, že ho vyhodí. A Inuyasha strnul, když vycítil zlost, která se v okamžiku zmocnila jeho bratra. Sesshoumaru se neubránil tichému zavrčení, jak po něm může jeho nepřítel chtít, aby mu pomohl ještě zesílit? Už tak je špatné, že je z Inuyashy teď pravý démon. Bude ještě nebezpečnější protivník. Je sice pravda, že po zničení Naraku a Shikon no Tama mezi nimi zavládlo zvláštní příměří, ale to nic nemění na tom, že jako sourozenici si stále nejsou zrovna blízcí. Jenže když se nad tím na chvíli zamyslel…co všechno vlastně ví o svém polovičním bratrovi. Je uspěchaný, namyšlený, drzý a neomalený. Jenže když se teď díval na Inuyashu jak tam v tichosti stojí s hlavou sklopenou, došlo mu, že Inuyasha je především loajální. Pro svou smečku udělá cokoli, aby je ochránil…a to teď, když plně neovládá své schopnosti, nemůže. Inuyasha je natolik oddaný a věrný svému slovu, že než aby riskoval bezpečí svých přátel v boji, raději se připlazí za svým starším nenáviděným bratrem a požádá ho o pomoc. To je jedna z Inuyashových vlastností, kterých si Sesshoumaru cení nejvíc a kdo ví, možná právě kvůli tomu se rozhodl, že to s Inuyashou zkusí.

 

„Chceš po mě, abych tě trénoval? Abych tě naučil všechno, co by tě naučil otec, být naživu?“

 

Inuyasha tiše přikývl.

 

„A uděláš všechno co ti řeknu…?“

 

Inuyasha znovu přikývl. Začínal si zoufat. Tohle znělo jakoby se upisoval ďáblu.

 

„Pak od tebe budu ale chtít něco na oplátku.“

 

„Co?“ Zvedl Inuyasha znovu hlavu.

 

„Aby ses přestal prohánět jako divoch po lesích a zaujal své místo jako můj bratr a druhý vládce Západních zemí. Tak jak si to otec přál.“ Sesshoumaru věděl, že jeho svědomí ohledně Inuyashy ho jednou dožene. Tenhle proslov si nikdy předtím nepřipravil a vlastně ho překvapil skoro stejně jako Inuyashu. „Vrátíš se se mnou do paláce a já tě tam začnu učit. Začnu tě učit všemu, co jsem za těch dvě stě let zanedbal.“

 

„Ale co mí přátelé? Co Kagome? Co vesnice, kterou chráním, mám povinnosti.“

 

„Tví přátelé…a vesnice…poslední dobou nikde v okolí necítím žádnou auru, která by přinášela nebezpečí pro tvé přátele a vesnici. Všichni démoni vědí, že ta vesnice teď patří k Západním zemím a tudíž spadá pod mou ochranu. Každý démon ví, že by ho čekala smrt.“

 

Inuyasha přikývl. „Ano, ale…“

„Inuyasho, Naraku je možná pryč, ale dřív nebo později se objeví další démon a my budeme potřeovat všechno co máme. Musíme být připravení. A to ty teď nejsi.“

 

„Děje se něco o čem bych snad měl vědět?“ Zeptal se Inuyasha a dával si dobrý pozor, aby to nevyznělo neuctivě.

 

Sesshoumaru se zhluboka nadechl a na chvíli se zamyslel. Pak pomalu pokračoval. „Z Jihu mám znepokojivé zprávy, začínají tam nepokoje. Tamější Lord padl a země je v chaosu. Zatím to sice není nijak blízko k hranicím Západních zemí. Ve větru cítím změnu…velkou změnu. Nemáme moc času.“ Pak se jeho oči znovu zaměřily na Inuyashu. „Tvoji přátelé se k nám mohou v paláci přidat, pokud budou chtít, ale myslím, že už mají všichni svou vlastní cestu, nemám pravdu? A ty se s nimi tak jako tak nebudeš moci vrátit. Když jsi byl hanyou, těžko tě ve vesnici lidé strpěli, teď jsi youkai, jak myslíš, že se budou tvářit, když bys chtěl žít v jejich blízkosti?“

 

Inuyasha nad jeho slovy zesmutněl. Sesshoumaru měl pravdu. Sice žil mezi lidmi, kteří ho nechali žít v jejich blízkosti, ale stále slýchal ta slova…ty posměšky. Předtím do vesnice alespoň z části patřil…byl z části člověk, ale démon do lidské vesnice nepatří, takhle to nefunguje. Shippo také odchází, aby byl se svými…nikdy se nezdrží příliš dlouho. I přes svůj věk si je i on vědom, že mezi lidmi nemá místo. Kagome, Miroku, Sango a Kaede jsou sice jiní, ale to je jen hrstka v rostoucí populaci. Inuyasha si pořád pamatuje, že v Kagomině době nikdy neviděl žádného démona, stále to má na paměti, protože ta změna musí jednou přijít. A Inuyasha měl nepříjemné tušení, že to bude ta o které jeho bratr před chvílí mluvil.

 

„Já vím, ale Kagome…“ Řekl nakonec Inuyasha.

 

„Kagome? To je ta tvá malá miko? Co je s ní?“ Popravdě Sesshoumaru věděl co má Inuyasha na mysli, ale to mu na vzteku neubíralo, spíš naopak. Jeho bratr hodlá udělat stejnou chybu jako jeho otec. Ale nemohl čekat, že se po proměně na youkai změní i Inuyashovy city. Když byl hanyou, respektoval Inuyashovo rozhodnutí, strávit svůj život s člověkem, ale teď mu z toho vřela krev. Pokud by Inuyasha svůj život připoutal k člověku, zemře spolu s ní, až přijde její čas, přestože teď má před sebou jako youkai věčnost, všechno to zahodí kvůli smrtelné dívce.

 

Inuyasha nevěděl, proč to svému bratrovi vlastně říká, jen věděl, že před ním by neměl mít tajnosti. „Chtěli jsme se vzít…“

 

Sesshoumaru prudce secvaknul zuby. Věděl co má Inuyasha v úmyslu, ale to neznamenalo, že slyšet to bude jednoduché. A pak strnul a jeho oči se lehce rozšířili, když se jeho ruky zlehka dotka drobná ručka jeho chráněnky. Uvědomil si, že právě odsuzuje Inuyashu za něco, do čeho on sám už se také chytil. Ani on by neváhal položit život pro jedinou osobu a to ani nebyla démon. Pravda přiznal si to, ale to je jedna věc…další věc je se s tím smířit. Pokud nepřipoutá svůj život k jejímu, Rin zestárne a zemře a on zůstane zase sám. S matkou si nikdy nebyl příliš blízký, pak zemřel otec kvůli té lidské princezně a Inuyashovi a i když je Rin zatím jen dítě, jednoho dne – a pro něj to bude jako mrknutí oka ve věčnosti – i ona zemře. On je poslední stříbrný Inu-youkai na světě. Z jeho démonní rodiny už nikdo nežije, alespoň ne samec, není šance jak o Rin nepřijít.

 

„Sesshoumaru?“ Inuyashovi už přišlo dlouhé to čekání na bratrovu reakci. Jen tam stál a nic neříkal, ponořen do vlastních myšlenek. A Inuyasha nebyl znám pro svou trpělivost.

 

Sesshoumarovi oči se trochu rozšířily, jakoby si něco uvědomil, než zase vyloudil svůj obvyklý obličej s ledovou maskou. Jeho bratr je youkai. Možná je ještě šance.

 

„Mám pro tebe nabídku…“ Inuyasha se na něj zvědavě díval. „Pokud se budeš snažit a učit se, udělám pro tebe a tvou miko něco, co by mě nikdy nenapadlo, že udělám pro kohokoli. Pomohu vám zůstat spolu navěky. Nikomu bych to nenabídl, ale až přijde čas, ty uděláš to samé pro mě. Zatím ti neřeknu co to je, to si budeš muset zasloužit. A tvá miko na to bude muset přistoupit dobrovolně, ale předpokládám, že bys ji do ničeho nenutil…“

 

Inuyasha věděl, že nemá cenu snažit se z něj dostat nějaké další informace. Sesshoumarův tón mu napověděl, že konverzace je u konce.

 

„Doufám, že za to ta tvá miko stojí.“ Dodal Sesshoumaru potichu.

 

„Stojí.“ Odvětil Inuyasha pevně. „Za víc než kdokoli jiný.“ Inuyasha byl ochotný odhodit vše co dostal i svou nesmrtelnost, jen aby mohl být s ní tak, jak si přál. Pokud se stanou partnery se vším všudy…až přijde Kagomin čas opustit tento svět, Inuyasha půjde s ní. A pokud by se pouze vzali, zůstal by po smrti své ženy sám…takový osud Inuyasha nechtěl. Ani nechtěl hledat jinou ženu…Kagome byla jeho životní láska…pokud mají zůstat spolu, tak navěky…

 

„Pak jen doufám, že za to bude stát i mě…“ Zašeptal Sesshoumaru a probral tak Inuyashu z jeho myšlenek. Inuyasha chtěl vědět, co tím jeho bratr myslel, ale rozhodl se, že ho nebude pokoušet, už tak to byla určitě nejdelší konverzace, kterou za celých dvě stě let vedli.

 

TBC

 

AN: dobře to bychom měli, jen se mi trochu ježí vlasy, když Sesshoumaru říká Inuyashovi "bratříčku"..."Little brother" is so much better... co myslíte... mám tam dávat raději anglické nebo to české? Je pravda, že já jsem české povídky k Inuyashovi ještě nečetla...vždycky jen v Aj a teď když to mám psát v češtině...není jednoduchý přeložit to tak, aby význam z Aj zůstal zachován a vyznělo to stejně. Občas se s tím trochu peru=)

Maizy

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

........

(Satsu, 18. 8. 2011 8:52)

Jo tahle povídka je super taky bych chtěla pokráčko a vědět jak to dopadne :d

:)

(maybe.alive, 27. 5. 2011 18:09)

Ahoj, tvá povídka se mi moc líbí.. budeš v ní někdy pokračovat ?